DETAIL TITULU:
Physical Activity as an Efficient Means of Non-Pharmacological Care
in Oncology
Kapounková Kateřina
Masarykova univerzita v Brně vydavatelství 2024
brožovaná, 113 str.
ISBN 9788028005405
-
anotace
Much of the existing research confirms the assumption that regular physical activity can play a crucial role in nonpharmacological therapy and quality-of-life management in cancer survivors. The treatment of oncological diseases itself brings about numerous undesirable side effects, such as cardiotoxicity, anxiety, depression, sarcopenia, polyneuropathy, cancer fatigue and sleep disorders.
Regular physical activity is associated with significant health benefits, including a lower risk of developing certain types of tumours and the elimination of the undesirable side-effects of oncological treatment.
A number of epidemiological studies found a correlation between regular physical activity and lower mortality linked to oncological diseases. The minimal amount of activity needed to attain this benefit has not been established, however, the recommendations of the ACSM indicate that at least 150 minutes of moderate physical activity are needed per week.
Physical exercise as nonpharmacological treatment is part of the therapy for cancer survivors which aims to incorporate targeted, controlled exercise programmes within the overall treatment plan of the patients. Exercise programmes can be performed both during the illness as well as in the period prior to the treatment, or in the course of adjuvant antitumour treatment (including chemotherapy) and for the survivors.
When prescribing physical activity it is necessary to take into account the current health condition of the patient, including their comorbidities, age, and level of physical fitness.
If controlled physical activity is to become an indispensable part of oncological treatment, it will be necessary to prove the therapy is safe and cost-effective.
***
Dosavadní výzkumy potvrzují domněnku, že pravidelná fyzická aktivita může hrát klíčovou roli v nefarmakologické péči o přeživší pacienty a ovlivnění jejich kvality života. Samotná léčba onkologických onemocnění s sebou nese řadu nežádoucích vedlejších účinků, například kardiotoxicitu, úzkostné stavy, deprese, sarkopenii, polyneuropatii, nádorovou únavu a poruchy spánku. Pravidelná pohybová aktivita je spojena s významnými přínosy pro lidské zdraví, včetně sníženého rizika výskytu některých typů nádorů a eliminaci doprovodných nežádoucích účinků onkologické léčby. Řada epidemiologických studií zjistila souvislost pravidelné pohybové aktivity se sníženou úmrtností související s onkologickým onemocněním. Minimální množství aktivity potřebné k dosažení takového přínosu je stále neznámé, doporučení ACSM naznačují, že je zapotřebí minimálně týdně 150 minut pohybové aktivity se střední intenzitou.
Nefarmakologická pohybová léčba je oblastí péče o přeživší, jejímž cílem je zavedení cílených řízených cvičebních programů do celkové terapie u pacientů. Cvičební programy jsou proveditelné v průběhu onemocnění, včetně období před zahájením léčby, také během adjuvantní protinádorové léčby (včetně chemoterapie) a u přeživších. Při preskripci pohybové aktivity je nutné přihlédnout k aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta, včetně komorbidit, věku a úrovni tělesné zdatnosti.
Pokud se má řízená pohybová aktivita stát nedílnou součástí léčby onkologických pacientů, bude nutné prokázat bezpečnost a efektivitu nákladů vynaložených na tuto terapii.
Kolektiv autorů: Hrnčiříková Iva, Svobodová Zora, Šimonová Marie, Struhár Ivan, Halámková Jana, Burešová Iva, Hadrabová Markéta, Janíková Andrea, Bazalová Pavlína.
Regular physical activity is associated with significant health benefits, including a lower risk of developing certain types of tumours and the elimination of the undesirable side-effects of oncological treatment.
A number of epidemiological studies found a correlation between regular physical activity and lower mortality linked to oncological diseases. The minimal amount of activity needed to attain this benefit has not been established, however, the recommendations of the ACSM indicate that at least 150 minutes of moderate physical activity are needed per week.
Physical exercise as nonpharmacological treatment is part of the therapy for cancer survivors which aims to incorporate targeted, controlled exercise programmes within the overall treatment plan of the patients. Exercise programmes can be performed both during the illness as well as in the period prior to the treatment, or in the course of adjuvant antitumour treatment (including chemotherapy) and for the survivors.
When prescribing physical activity it is necessary to take into account the current health condition of the patient, including their comorbidities, age, and level of physical fitness.
If controlled physical activity is to become an indispensable part of oncological treatment, it will be necessary to prove the therapy is safe and cost-effective.
***
Dosavadní výzkumy potvrzují domněnku, že pravidelná fyzická aktivita může hrát klíčovou roli v nefarmakologické péči o přeživší pacienty a ovlivnění jejich kvality života. Samotná léčba onkologických onemocnění s sebou nese řadu nežádoucích vedlejších účinků, například kardiotoxicitu, úzkostné stavy, deprese, sarkopenii, polyneuropatii, nádorovou únavu a poruchy spánku. Pravidelná pohybová aktivita je spojena s významnými přínosy pro lidské zdraví, včetně sníženého rizika výskytu některých typů nádorů a eliminaci doprovodných nežádoucích účinků onkologické léčby. Řada epidemiologických studií zjistila souvislost pravidelné pohybové aktivity se sníženou úmrtností související s onkologickým onemocněním. Minimální množství aktivity potřebné k dosažení takového přínosu je stále neznámé, doporučení ACSM naznačují, že je zapotřebí minimálně týdně 150 minut pohybové aktivity se střední intenzitou.
Nefarmakologická pohybová léčba je oblastí péče o přeživší, jejímž cílem je zavedení cílených řízených cvičebních programů do celkové terapie u pacientů. Cvičební programy jsou proveditelné v průběhu onemocnění, včetně období před zahájením léčby, také během adjuvantní protinádorové léčby (včetně chemoterapie) a u přeživších. Při preskripci pohybové aktivity je nutné přihlédnout k aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta, včetně komorbidit, věku a úrovni tělesné zdatnosti.
Pokud se má řízená pohybová aktivita stát nedílnou součástí léčby onkologických pacientů, bude nutné prokázat bezpečnost a efektivitu nákladů vynaložených na tuto terapii.
Kolektiv autorů: Hrnčiříková Iva, Svobodová Zora, Šimonová Marie, Struhár Ivan, Halámková Jana, Burešová Iva, Hadrabová Markéta, Janíková Andrea, Bazalová Pavlína.