V každé vsi se ústně tradovaly příběhy, jejichž aktéři, pokud vyvázli živí, mohli po celý svůj život odpřisáhnout svou hrůzostrašnou zkušenost, jakou učinili během setkání se záhadnými a nebezpečnými bytostmi místních lesů a luk: divoženkami, světýlky, ohnivým mužem, hastrmanem nebo hejkalem.

Ještě v 60. letech čerpal jiříkovický řídící učitel Josef Vališ, amatérský etnograf, z vyprávění pamětníků příběhy, které se odehrály konkrétním lidem. Ještě tehdy byl vodník považován za reálně žijící bytost: "Jistotnej příběh, jistá pravda, no dřív tady ty bytosti bejvaly, lidi se s nima potkávali."

Skupinová výstava HLUBOKÁ VODA, NEJHLUBŠÍ LES - strašidla podle zkušenosti a tradice se pokouší nahlédnout fenomén lesních a vodních duchů v českém umění 19. a 20. století, navíc v dialogu s díly současných českých umělců. V rámci výstavy se lehce dotýkáme odrazu těchto témat také v divadle, filmu, hudbě či literatuře.

V trojici kurátorů - Alice Hradilová (z Horáckého muzea), Jakub Orel Tomáš (z Horácké galerie v Novém Městě na Moravě) a Martin Jiroušek (ostravský hororolog na volné noze) - jsme se rozhodli naším projektem oživit Nové Město na Moravě na celé léto 2022. Jedná se o celý soubor výstav, který na tři měsíce zaplní výstavní sály v krajské galerii i městském muzeu. Navzdory mnoha nejmenovaným komerčním projektům, devalvujícím dětskou a obecně lidskou fantazii, se tým kurátorů rozhodl v tématu strašidel zajít na hlubinu. Cílem není daný fenomén zmapovat komplexně, spíše prezentovat vybrané přístupy již nežijících autorů ve srovnání se současným pojetím.