Tento výbor je soustředěn na zapomenuté básníky české dekadence. V negaci proti světu stavěla artistní, umělé, vnitřní světy psýchy — neboť dekadence je především věcí sebestylizace —, a byla to psýcha spleenu, rezignace, zklamání, melancholie. Můžeme se domnívat, že to, co se na přelomu století zdálo podivné, ba to, co se zdálo být stínem této podivnosti, jeví se dnes jako pozoruhodný záblesk — byť mnohdy i jen svou bizarností, umanutostí, s níž rozvíjejí svůj ponurý svět...