Popularita a produkce dějepisných atlasů v Evropě stoupala zejména od poloviny 19. století. Zdánlivě nezaujatá díla mapující minulost však mnohdy výrazně otiskovala aktuální politickou situaci a názorové proměny společnosti, což z nich činí cenný historický pramen. Kniha se zaměřuje na dějepisné atlasy ve středoevropském prostoru v období 1848–1989, s důrazem na česká a československá díla, která dosud nebyla podrobněji zkoumána. Komplexní analýza atlasové produkce (včetně soudobé reflexe děl, jejich společenského významu i ideologického zneužití) umožňuje formulovat základní typologii a trendy atlasové produkce, odhaluje nečekané paralely i regionální specifika a poskytuje nový pohled na vývoj historické kartografie ve střední Evropě.