Je to svým způsobem paradox. Nakladatelství Adolescent, které má skrze své erbovní "a" (či alef, respektive alfa) v sobě implementováno spíše bujarost mládí, vydává knihu o stárnoucích (přesněji: starých) bílých mužích. Potěšující na tom je, že autorem je muž na pomezí, mezi "a" a "z", mezi životem a smrtí, mezi vzrušením a lhostejností. Ukazuje nám, že pošetilost a touha po mládí (i svém ztraceném) přesahují nejen Goethovo století či století Thomase Manna, ale že zasahují i do našeho tisíciletí, jsou všudypřítomné a snad i věčné. Goethovu čokoládu v Mariánských Lázních, Mannovo pronásledování polského chlapce v Benátkách a Maňákovo hledání souvislostí bez ohledu na pohlaví objektu lásky jsou jedno a totéž.

Války a říše odcházejí, fascinace přicházejí a na prchavý moment zůstávají - a bývají tak dechberoucí, že život po tomto šlehnutí bleskem už jen bledne a intenzita jeho barev nedosahuje svých maxim; svět ostatně i nadále jako od pradávna patří těm, kdož jsou zrovna naživu a zasaženi krásou. (Jan Spěváček)