Spontánně motivované nápisy a kresby jsou v sakrálním prostoru dosud opomíjenými a málo reflektovanými prameny, které navíc bývají v rámci rutinních oprav zdiva, historických omítek, mobiliáře a dřevěných prvků odstraňovány bez jejich hlubší analýzy v kontextu dějin konkrétní stavby. Disertační práce vznikla jako odezva na tuto situaci a jejím cílem je základní heuristika a komparace nových, ale i zaniklých, či v současnosti neprezentovaných dokladů těchto specifických stop, odrážejících každodennost v církevních objektech. Práce má také praktickou rovinu, kterou je sumarizace možností dokumentace a průzkumu historických graffiti prostřednictvím neinvazivních metod a následné uplatnění a ověření získaných poznatků v rámci kazuistické studie, soustředěné na epigrafické soubory v areálu bývalého piaristického komplexu v Litomyšli.