Publikace Košíkářství v Čelákovicích přibližuje dnes polozapomenutý fenomén čelákovického košíkářství širší veřejnosti. Košíkáři koncem 19. století pomohli učinit Čelákovice známými za hranicemi Koruny české, ba i Rakouska-Uherska. Podstatná část obyvatel zde nacházela obživu v řemesle, které nebylo nákladově náročné, neboť vrbové proutí v Polabí bylo odedávna dosažitelné leckomu. Vyžadovalo "jen" píli, zručnost a zkušenost, přinášelo tvrdou dřinu, do níž košíkáři zapojovali celé své rodiny. Dvacáté století ruku v ruce s industrializací Čelákovic doprovázel ústup tohoto tradičního řemesla, které nejpozději ve 3. čtvrtině 20. století přestalo být praktikováno jako zdroj živobytí. V té době byl čelákovický průmysl klíčovým zaměstnavatelem místního obyvatelstva. Autoři Jaroslav Špaček (* 1943) a Miloslava Marešová (* 1962) jsou bývalými pracovníky Městského muzea v Čelákovicích a jsou dobře obeznámeni s bohatstvím muzejních sbírek nejen košíkářské provenience. Shrnuli své cenné poznatky s využitím výpravné fotodokumentace, která zaujme každého milovníka starých řemesel. V jednotlivých kapitolách se zabývají hlavními vývojovými rysy formování města Čelákovic, příčinami rozkvětu košíkářství v 19. století, útlumem řemesla v 1. polovině 20. století, jeho prezentací prostřednictvím Městského muzea v Čelákovicích a názvoslovím košíkářského nářadí. Na závěr připojují výňatky ze vzpomínek dvou čelákovických košíkářů. Poznámkový aparát a přehled literatury každému zájemci pomohou k hlubšímu vhledu do problematiky. Přejme si, aby tato rozsahem útlá publikace přispěla k posílení povědomí o kdysi široce rozšířeném řemesle, jehož produkty zůstávají nadále atraktivním doplňkem našich domácností. Jejich uplatnění je mimořádně široké i v dalších oblastech.