Spolky a zájmová sdružení jsou součástí automobilové historie od jejích počátků. Představovaly nejen platformu pro setkávání a výměnu zkušeností, ale zejména v počátcích automobilového věku také otevíraly možnosti k prosazování zájmů majitelů automobilů (a motocyklů) či jejich výrobců. Po roce 1948 sledujeme snahu podřídit masový motorismus dle sovětského vzoru branným potřebám komunistického státu. Současně došlo i ke změně spolčovacího práva, která znamenala revizi všech stávajících spolků a sdružení a zavedení nových pravidel. Výsledkem bylo soustředění všech zájmových aktivit v oblasti automobilismu a automobilového či motocyklového sportu do Svazu pro spolupráci s armádou, zkráceně Svazarmu, respektive v jeho rámci do Ústředního automotoklubu (ÚAMK). Hlavním cílem této práce je přiblížit na výjimečně dochovaném archivním souboru včetně obsáhlé obrazové fotodokumentace vznik a fungování jednoho z nejstarších značkových autoklubů poválečného období, totiž Renault Clubu Praha (RCP), založeného spolu s několika dalšími na konci roku 1958 v Praze. Vedle přiblížení organizačního rámce půjde především o nastínění volnočasových aktivit, technické svépomoci, jež do značné míry nahrazovala málo rozvinutou servisní síť, a také zahraniční spolupráce. Vzhledem k tomu, že se ve své době jednalo o "západní", dobově tedy kapitalistickou značku, upozorníme rovněž na s tím související zvláštnosti. V této souvislosti je třeba připomenout, že bohužel doposud nejsou zpracované žádné další podrobné práce o československých klubech či sdruženích jiných značek v tomto období, takže lze jen stěží provést hlubší srovnání.