Obdivuhodná produkce překladových verzí Písma svatého v předbělohorské Jednotě bratrské dosáhla v době kulminující humanistické epochy svého vrcholu. Podrobně komentovaný Nový zákon vytiskli bratří dvakrát, jednak jako poslední díl Kralické bible šestidílné v roce 1593-1594, jednak jako upravené a rozšířené vydání v roce 1601. Právě tento "nově přehlédnutý" Nový zákon z počátku 17. století byl zamýšlen jako náhrada znění z let 1593-1594 a v této funkci jej vskutku nezřídka nacházíme v dochovaných kompletech.

Kolektivní monografie se pokouší, poprvé v dějinách českého vědeckého úsilí, o komplexní zhodnocení tohoto výjimečného tisku, a to v širokém kontextu dobové zahraniční i domácí humanistické biblistické produkce a reformační teologie. Dobu, do které je dílo zasazeno, přibližuje z badatelských perspektiv různých vědních oborů, zejména historie, knihovědy, dějin čtenářské recepce, jazykovědné bohemistiky, novozákonní biblistiky a teologie.