Ústředním tématem Šafaříkových textů je situace člověka a umění ve světě vědy a techniky. Vybrané eseje, přednášky a studie napsal Šafařík - myslitel a básník ojedinělé myšlenkové kvality a hloubky - v 60. a 70. letech. Dosud neobjevený autor se příčí zařazení do jakéhokoli systému povyšující myšlení na svébytnou kategorii mimo jakýkoli filosofický systém. Pro jeho originalitu, básnickou stavbu textu a zároveň ne-známost a ne-uchopitelnost se nabízí srovnání například s Ladislavem Klímou či Jakubem Demlem, ne však s filosofy školních škamen, kteří ho až doposud nebyli schopni ani reflektovat.