Ve čtvrtek 20. června 2021 kolem 11. hodiny večerní rozčísly nebe první blesky, udeřily tympány hromů jako v barokní opeře. Na scéně nastal zmatek, rychlé uklízení věcí, když tu se vichr opřel do velké verandy. V té chvíli přišla i nečekaná zpráva, že tornádo srovnalo se zemí na jižní Moravě celou vesnici. Tornádo? Nikdo tomu příliš nevěřil, zpráva se v plném rozsahu potvrdila až další den. Morava byla daleko, ale i my jsme se ten večer náhle ocitli v silné bouři pod neskutečny'm přívalem vod. Když jsme odjížděli, nebylo před námi na metr vidět. Auto plulo jako člun a statečně se dralo vpřed opuštěnou, kdysi vysídlenou krajinou mezi Mýtinami a Horní Stropnicí. Obávali jsme se pádu stromů, starých dubů, sražených větví, ale cesta před námi byla naštěstí volná. Za Horní Stropnicí liják povolil, voda se však valila dál a vystupovala na silnici z naplněných příkopů. Za obcí Svébohy jsme vjeli do žluté řeky kalného proudu, který tam strhl kus kukuřičného pole. Dojeli jsme a oddychli jsme si. Ranní zprávy přinesly zvěsti o apokalypse. Zuřivé tornádo sebralo střechy, pobořilo domy, zničilo vinohrady, převrátilo naruby kulturní zemědělskou krajinu.

První řádky Živlů byly napsány už před padesáti lety. Co všechno se od té doby změnilo, nicméně vyslané poselství platí dodnes. Živly existují, i když jsme je přehlíželi: povodně v roce 2002 či ničivé tornádo na jižní Moravě v roce 2021 jsou toho důkazem. S přírodou je třeba počítat i v éře technické civilizace, technologických zázraků a vědeckých poznatků.