Trojice egodokumentů zachycuje osudy tří generací jedné rodiny. V první části vzpomíná Adolf Ornstein na život své rodiny na Vysočině v druhé polovině 19. století. Text vznikl jen několik let před jeho deportací do Terezína, kde zahynul. Vzpomínky stoleté historičky Vilmy Abeles Iggersové v druhé části knihy zachycují její dětství a dospívání v Horšovském Týně, odkud v roce 1938 celá rodina odešla do kanadského exilu. Třetí část obsahuje jedinečnou korespondenci jejího otce Karla Abelese z let 1946–1952, který si dopisoval s bývalými německými sousedy, po válce vyhnanými do Bavorska. V knize je přetištěno více než padesát fotografií z rodinného archivu a další dokumenty. Je unikátním dokladem česko-německo-židovského soužití na českém venkově i silným svědectvím o ztrátě a nalézání domova.

Recenzovaná kniha rozšiřuje dosavadní sbírku spíše skoupých osobních
svědectví o dějinách českého venkova a maloměsta v dlouhé časové
perspektivě. Velmi dobrými pomůckami jsou rodokmeny a obrazová
příloha, bez nichž by bylo obtížné se v příbuzenském propletenci a mezi
desítkami zmíněných postav orientovat. Důležité informace o historii
publikovaných textů poskytují úvod a ediční poznámka. Až na drobné
nepřesnosti a neúplnosti není knize co vytknout. I kvůli svému
nevelkému rozsahu stojí rozhodně za přečtení.
Zdeněk Nebřenský (Dějiny – teorie – kritika 2/2023)