Přehledová práce jednoho z nejvýznamnějších a nejpřekládanějších francouzských arabistů Gillese Kepela předkládá zasvěcenou a informačně nabitou analýzu dění na Blízkém východě v posledním půlstoletí. První část knihy podává genealogickou syntézu čtyř desetiletí, které předcházely bouřlivému období, pro které se vžilo označení „arabské jaro“: s ohledem na mezinárodní kontext, počínaje sovětskou invazí do Afghánistánu a iránskou revolucí, popisuje vzestup islamizace politiky v tomto regionu a tři fáze džihádismu, který postupně zachvátil celou planetu. Druhá část knihy začíná evokací ohromné naděje, kterou přinášely události let 2010–2011 v Tunisku, Egyptě, Libyi, Bahrajnu, Jemenu a Sýrii a popisuje následný vývoj až po vyhlášení tzv. Islámského státu. Chaotickému období po pádu „chalífátu“ na podzim roku 2017, provázenému návratem autoritativních režimů a rozčarováním Západu z vývoje událostí v Sýrii, je věnována poslední část knihy. Krize otřásající Blízkým východem Gilles Kepel reflektuje jako složitou partii dynamicky se proměňujícího rozložení politických, ekonomických i náboženských sil celé řady hráčů.
"S postcovidovým restartem je však současně zřejmé, že evropské ekonomiky trpí nedostatkem pracovních sil a imigraci potřebují. Takže otázka migračního managementu je a bude rozhodně stále aktuální, nejen u extremistů.
Aby Evropa migraci zvládla, musí docílit, aby lidé z jiných kulturních okruhů, kteří sem přicházejí s cílem stát se evropskými občany, přijali evropské hodnoty a základní demokratické principy. V opačném případě Evropě hrozí závažný bezpečnostní problém.
Na příkladu právě probíhajících procesů s pachateli pařížských atentátů ze 13. listopadu 2015 (teroristické útoky na hudební klub Bataclan a fotbalový stadion Stade de France, 131 mrtvých a 413 zraněných obětí, pozn. red.) dobře vidíme, co v tomto ohledu Francie nezvládla. Tyto soudní procesy dominují domácímu dění, sám na nich budu letos v listopadu vypovídat. Potrvají až do léta příštího roku, a budou se tak odehrávat i na pozadí dubnových francouzských prezidentských a parlamentních voleb.
Jednou z cest, jak zajistit úspěšnou správu imigrace, je podle mého názoru cíleně budovat a pěstovat schopnost společně rozumět dění na Blízkém východě a tomu, jaké má v Evropě konsekvence. Je to o to naléhavější, že USA z regionu odcházejí a Evropa musí na Blízkém východě a ve Středomoří prosazovat vlastní samostatnou politiku."
-
z rozhovoru Soni Jarošové s Gillesem Kepelem (
DeníkN, 25. 11. 2021)
Mají západní demokracie jakoukoli schopnost budovat liberální pořádek v muslimském světě? Měli by se o to vůbec snažit?Budování státu musí být ponecháno na jeho vlastních občanech – pokud požadují pomoc, Západ to může zvážit a případně jim ji nějakou formou poskytnout. Když si ale shrneme zkušenosti z Afghánistánu či Iráku, zjistíme, že pokud západní demokracie nemají v daných zemích náležitou základnu, na které by mohly stavět, jejich úsilí je odsouzeno k nezdaru.
-
z rozhovoru Štěpána Hobzy s Gillesem Kepelem (
Lidovky.cz, 11. 11. 2021)
Rozhovor Gillesa Kepela a Ireny Jirků z 30. 12. 2022 si můžete přečíst na Aktuálně.cz.
