Kniha Putování Zlatou stezkou Českého ráje je výsledkem několikaletého putování spisovatele Marka Řeháčka a fotografa Jana Pikouse po trase současné Zlaté stezky i po zaniklých úsecích této fenomenální cesty vyznačené KČT roku 1937. Boleslavský hrad, židovské hřbitovy, Putna, Zvířetice, Klokočka, Klášter Hradiště, Švermova hrobka, Valečov, třešňové sady, Nebákov, Kost, Prachovské skály, Trosky, Hrubá Skála, Kopicův statek, Valdštejn, Hlavatice, Turnov, Dlaskův statek, Frýdštejn, Kalich, Kozákov, Riegrova stezka, Tábor, Kumburk, Bradlec, Železnice, Valdice, Milohlídka, Valdická brána a náměstív Jičíně. Tolik krásných míst je zde popsáno, včetně často neznámých detailů. Autoři si ale všímají nejen přírodních krás, památek a zajímavostí, ale i hlubšího významu této pouti pro pojem češství, a to jak v jeho vřelé a naivní podobě v 19. století, tak i jeho v dnešním, poněkud bezradném, pojetí. Publikace vytváří trilogii s předchozími publikacemi stejných autorů - Příběhy rozhleden Českého ráje (2018) a Příběhy skalních vyhlídek Českého ráje (2019). Vznikla také na stejném konceptu: popisování cesta a míst v krajině je prováděno spíše reportážní formou, hojně jsou citováni především předváleční autoři, kteří se Českému ráji věnovali. Text je, coby do jisté míry osobní zpověď spisovatele poutníka, prokládán zážitky, pocity a úvahami. Nezapomíná se ani na pověsti, lidové umění i třeba výtvarníky, kteří s Českým rájem spojili svoji tvorbu. Jedná se tedy o jakýsi svérázný průvodce či cestopis, který svým členěním na sedm částí (Mladoboleslavsko, Mnichovohradišťsko, Prachovské skály, Turnovsko, Maloskalsko, Riegrův kraj, Jičínsko) navazuje na nejstaršího průvodce po Zlaté stezce vydaného KČST v roce 1937.