Čtvrtý svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví přibližuje na vybraných tématech, jak se Češi a Rakušané vyrovnávali s převratným vývojem posledních desetiletí. I když ještě v 80. letech byli rozděleni železnou oponou, nezadržitelný wind of change ve světové politice, charakterizovaný především sovětskou "perestrojkou" a koncem studené války zapůsobil pozitivně nejenom na vzájemné vztahy zemí s dosud odlišným společenským zřízením, nýbrž i na jejich vnitřní politický, kulturní a společensko-ekonomický vývoj. Zatímco pád komunistického režimu v Československu nastartoval bezprecedentní a často nepředvídatelnou transformaci prakticky všech oblastí života, i sousednímu Rakousku se otevřely nové perspektivy: staronová sousedství ožila, s nimi ale nejenom nové příležitosti, ale i letité problémy a negativní historické stereotypy. Oba státy se vydaly, byť asynchronně, cestou západní integrace a společného soužití v Evropské unii. V evropské perspektivě pak bylo nutné nově formulovat priority vzájemných vztahů a řešit jejich problémy, které vyvstaly např. v rozdílné energetické politice, v přístupu k ochraně životního prostředí či v souvislosti s migračními pohyby, vyvolanými nestabilitou, válkami a krizemi v různých částech světa. Celkově lze tedy identifikovat celou řadu důvodů, proč je nutno se k uplynulým čtyřem dekádám vracet a připomínat i některé pozapomenuté kapitoly česko-rakouských vztahů, a to nejenom v politice či hospodářství, nýbrž i v oblasti kultury a úsilí na obranu lidských práv.