Kniha přináší komplexní rozbor slabikování češtiny. Obecná část jednak podává co nejaktuálnější a nejpodrobnější přehled poznatků o slabice, její podstatě, roli a postavení v jazyce, jednak obdobným způsobem pojednává o problematice slabikování. Autoři následně nabízejí vlastní pohled na určení slabičné hranice, jenž je sice aplikován na češtinu, ale díky jeho obecnosti ho lze užít i v dalších jazycích. Provedené experimenty a fonotaktické analýzy zkoumají slabičné hranice v rámci čtyř základních aspektů zvukové stránky jazyka – z hlediska artikulace, akustiky, percepce i fonologie. Na základě získaných poznatků autoři v závěrečné části stanovují foneticky i fonologicky informovaný model slabikování zahrnující jednak preferenční, jednak kategoriální pravidla pro určování slabičných hranic v češtině.

Bohatý soubor statistických dat vystihujících povahu české slabiky a vybízejících ke konfrontaci s jinými jazyky pak přináší příloha 11. Také ostatní přílohy, které obsahují materiál využitý při experimentech a statistických analýzách, ilustrují fakt, že vymezování slabičných hranic není zdaleka tak intuitivním aktem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Monografie P. Šturma a A. Bičana představuje skutečně vyčerpávající zpracování problematiky slabiky a jejích hranic v češtině a v jistém smyslu představuje i důležitý příspěvek k dějinám lingvistiky, protože téměř beze zbytku dokumentuje podoby lingvistické reflexe konkrétního tématu přinejmenším od počátku 20. století dodnes. Je prací, kterou ocení především odborně lingvisticky zaměřený čtenář, ale zjevné jsou i některé zcela praktické aplikace zjištěných faktů o české slabice: v jazykové výuce u rodilých i nerodilých uživatelů češtiny a dále v praktické profesní přípravě herců, recitátorů a zpěváků.
Ondřej Bláha (Jazykovědné aktuality 3–4/2023)