Je pondelí, 3. února 1947. V soudní síni v hamburském Curio-Hausu vrcholí první ravensbrücký proces s šestnácti obžalovanými souzenými za válecné zlociny. Elegantní štíhlá žena ve žlutobílém kožichu ceká vestoje na výrok poroty. "Trest smrti!" Na puvabné tvári mladé ženy se nepohne jediný sval. Jen na okamžik sklopí vícka s dlouhými rasami a pak už se nechá bez odporu odvést eskortou. Jmenuje se Vera Salvequartová a pred sedmadvaceti lety se narodila v Ceskoslovensku. Nekdejší vezenkyne tábora smrti, která, podle výroku britského soudu, zavraždila injekcemi a prášky desítky uveznených žen. Jenomže - bylo tomu opravdu tak? Skutecne si krásná Vera, jak jí prezdívali nekterí novinári, zasloužila ten vubec nejvyšší trest?

Stanislav Motl se po stope Very Salvequartové vydal již pred nekolika lety. Pracoval svou obvyklou heuristicko-pátrací metodou, kterou už vstoupil do povedomí ctenáru, ale i rozhlasových posluchacu ci televizních diváku. Proto také jeho kniha znovu vznikala prevážne na cestách. Opet minimálne spoléhal na sociální síte. Pátral v archivech nekolika zemí. Putoval místy spjatými s osudy Very Salvequartové. Hledal a nacházel uchované vzpomínky pametníku a hovoril s mnoha jejich potomky. Získané informace a dokumenty tradicne peclive zkoumal a analyzoval, aby se mu nakonec z velké cásti podarilo, v preneseném smyslu slova, oživit príbeh záhadné ženy, která své nejvetší životní tajemství nevydala svetu ani v case svých posledních okamžiku.