Boris Bove představuje stoletou válku jako myšlenkovou konstrukci, která se snaží koncepčně uchopit opakované konflikty mezi královstvími Francie a Anglie probíhající od 90. let 13. století do 50. let 15. století. Tuto letitou krizi přitom chápe jako průvodní jev přechodu k novému společenskému řádu, jenž dal vzniknout zastupitelským institucím, jimiž byly generální stavy. Současně s tím vykládá stoletou válku jako milník v dějinách monarchie, neboť v důsledku své délky, křehkosti rodu Valois, utrpení obyvatelstva i anglické okupace posílila pocit příslušnosti k francouzskému národu. Položila tak základy národního státu, jenž se utvářel až do 19. století.
Stoletá válka je pro Boveho významným milníkem v dějinách Francouzského království. Vlivem délky konfliktu, „křehkosti vládnoucího rodu Valois“, utrpení a nouze obyvatelstva a anglické okupace došlo k posílení národního cítění, pocitu příslušnosti k francouzskému národu. Jak Bove ukazuje, položila stoletá válka základy národního státu, jehož idea pak dozrála v 19. století.
Součástí textu jsou docela podrobné mapy, které zachycují územní proměny během stoleté války. Velice zajímavé jsou také rodokmeny, které představují „všechny urozené“ aktéry dlouhého „konfliktu“ a jejich příbuzenské vazby. Za pozornost pak určitě stojí i několikastránkový chronologický přehled stěžejních událostí, které autor vymezil roky 1328 (nástup rodu Valois na francouzský trůn) a 1461 (smrt Karla VII.).
Boveho kniha, která vyšla ve francouzštině v roce 2015, není jako celek vůbec jednoduchým, oddechovým čtením. Naopak nutí čtenáře přemýšlet a ty zvídavější občas si i něco dalšího dohledat. Je to ale kniha velice podnětná, která představuje další možné přístupy k tématu stoleté války a nejen k ní.
Marek Zágora (
Stavitelé Katedrál)
Kniha je dobře a čtivě napsaná. Autor za sebe navíc příležitostně nechává vyprávět dobové prameny, což zpříjemňuje čtenářský zážitek. Přestože je daná problematika složitá a Bove svým přístupem ještě rozšiřuje časové období, které na přibližně 200 stranách popisuje, je téma zpracované podrobně a srozumitelně. Velkou výhodou knihy je širší pohled na danou dobu ve Francii, takže se čtenář kromě samotného konfliktu dozví i o tehdejším pojetí práva, politické a ekonomické praxi, či nahlédne
do dějin francouzské historiografie. Její hlavní téma je v českém prostředí až na pár konkrétních událostí (bitva u Kresčaku, působení Johanky z Arku) spíše upozaděno, kniha je proto pro nás cenným příspěvkem. Díky obecnějšímu pojetí daného období je navíc přínosem pro všechny zájemce o středověk.
Eliška Boudová (Historie – Otázky – Problémy 1/2022, str. 131–132)