Kniha rozhovorů nemohla obsáhnout všechny pamětníky architektonické scény osmdesátých let. Někteří už nežijí, jiné nebylo možné vyzpovídat kvůli omezením v souvislosti s pandemií koronaviru, několik oslovených svou výpověď odmítlo podat, další již podali svědectví při jiné příležitosti. "Lze říci, že jádro rozhovorů tvoří zástupci tehdejší střední a mladší generace, kteří mohli asi nejvěrněji nastínit spíše to nové a jiné, co sledovaná doba přinášela," vysvětluje Petr Vorlík.

Na 336 stranách kniha nabízí 35 rozhovorů tematicky rozdělených do osmi oblastí (město - dědictví - instituce - experiment - nika - syntéza - detail - teorie). Samotné názvy rozhovorů umožňují vytvořit si představu, jaká témata architekti řešili i jak se vyrovnávali s nelehkou realitou náročné a zodpovědné profese v nesvobodné době.

Čtenáři se např. mohou těšit na rozhovor s Janem a Ivanou Bendovými, česko-kanadskými architekty s realizacemi po celém světě (Nikdo tehdy vlastně nevěděl, co by se na architektuře mělo zkoumat), s Tomášem Šenbergerem, architektem orientovaným na průmyslovou architekturu (V opuštěném industriálu jsme viděli krásu i potenciál), Vladimírem Krátkým, spoluautorem modernizace činžovních domů na Vinohradech (Tenkrát, kdo namaloval do projektu cihelnou zeď, tak byl frajer), Ivanem Vavříkem, hybatelem vzpoury mladé generace (My jsme neměli chuť fungovat v té mašinérii), experimentátorem Zbyškem Stýblem (Navrhovali jsme to jako design, natruc a trošku s klikou), architektem, výtvarníkem a fotografem Petrem Kovářem (Pohyboval jsem se v prostředí lidí, kteří se rozhodně nehodlali konformovat) nebo Jaroslavem Stiborem, který působil jako vedoucí stavebního úřadu (Co si lidé mohli postavit sami, tak po práci ve volném čase a o dovolených udělali).

Mezi vzpomínkami nechybí zmínky o každodenním chodu projektových ústavů - o organizaci práce, nevyzpytatelné spolupráci s dodavateli, o klíčové roli charismatických vedoucích, přidělování zakázek či shora nařízených a autorsky bolestných přesunech rozpracovaných návrhů mezi projektovými ústavy nebo o frustrujícím protahování realizací.

Kniha je v pořadí třetím výstupem ze série vydaných publikací projektu Architektura osmdesátých let v České republice programu NAKI II Ministerstva kultury České republiky. Volně navazuje na první knihu (a)typ / architektura osmdesátých let (2019) věnující se vybraným příznačným fenoménům a stavbám na sklonku normalizace, a na druhou knihu nepostavená / architektura osmdesátých let (2020), jež popisuje nerealizované, mnohdy dosti utopické a provokativní dobové vize. Všechny tři knihy se komplementárně doplňují a zvídavému čtenáři mohou nabídnout možná trochu nečekaný pohled na dění v dosud spíše přehlížené a podceňované době.