Kniha přináší systematickou analýzu průmětu fenoménu aviatiky do české vizuální kultury v rozmezí let 1783 (první vzlet balónu) a 1957 (vypuštění první kosmické sondy). Cílem monografie je uchopení tématu z hlediska klíčové otázky, jakým způsobem se (ve vizuální oblasti) aviatická rétorika a poetika rozvinula coby specifický dialekt modernity a posléze i politicky zabarvený žargon poválečného vývoje a koncepce pokroku. Publikace klade důraz na česká, respektive československá specifika v mezinárodním kontextu, při nutném zohlednění charakteristického prostředí Rakousko-Uherské monarchie i poválečného vývoje s odlišnou rolí aviatiky v kultuře západní a východní Evropy. Kniha se opírá o podrobný výzkum primárních i sekundárních pramenů včetně dokumentace technické povahy a tematického vizuálního materiálu (veřejné plastiky, populární obrazové zdroje, specializovaná periodika, malby, ilustrace a grafika, mimo jiné z fondu Národní galerie).