Monografie sleduje interjazykový soubor českých a slovenských studentů španělštiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zaměřuje se na rozbor chyb v psaném projevu a klade si za cíl odhalit jejich stereotypní zaužívanost a vývoj v průběhu bakalářského studia. Výzkum vychází z esejí zpracovaných v rámci předmětu jazykového semináře I-IV (2014-2017). Všechny lexikální a gramatické chyby byly klasifikovány, a byla tak vytvořena "gramatika chyb". Většina chyb vykazuje univerzální učební strategie bez ohledu na mateřský jazyk studentů. Vliv českého a slovenského jazyka je více patrný u chyb lexikálních, které jsou způsobeny odlišnými interferenencemi, výpůjčkami a faux amis. Další rozdílností slovenských studentů oproti českým je větší rozsah jejich esejí. Písemný projev slovenských studentů je odvážnější také ve výběru složitějších jazykových struktur.