Legendární Vitruviův spis O architektuře je jediným zachovaným dílem svého druhu z římské odborné literatury. Římský architekt Vitruvius jím vytvořil základní učebnici antické architektury, v níž encyklopedicky, jak bylo v jeho době zvykem, shrnul všechny potřebné a používané znalosti a poznatky z oboru technických věd. Svůj obor pojal jako soubor tří disciplin: architektury jako stavebního umění, stavební techniky a mechaniky. Probírá postupně všechna témata a problémy, s nimiž se podle jeho zkušeností musí architekt jeho doby vypořádat: výběr místa pro stavbu, její orientaci a dispozici opírá o hygienické důvody a znalost fyziologie člověka a zároveň o poznatky z meteorologie a klimatologie; do nauky o stavebních materiálech zahrnuje výklad geologie, mineralogie a botaniky; ke stavbě vodovodů vyžaduje vědomosti z půdoznalství a hydrologie; stavbu divadel podmiňuje znalostmi akustiky a hudební teorie; estetiku architektury odvozuje od rozboru stavby lidského těla a zákonů optiky; jako stavitel, který umí stavět, neváhá zevrubně vyložit způsoby bourání, zejména pro účel války; v rámci rekonstrukce strojů popisuje všechna známá a používaná zařízení až po stavbu hodin a vodních varhan; pro organizaci života a práce shrnuje dobové znalosti o času a astronomii.

Vitruviův spis je jedinečnou encyklopedií starověkého vědění a sehrál nesmírně důležitou roli v dějinách evropské kultury. Byl uznávanou praktickou příručkou ve středověku a vysokého ocenění se mu dostalo za renesance. Stal se učebnicí stavitelství a architektury řeckého a římského období a dalekosáhle ovlivnil vývoj evropské architektury až do nového věku.

Vydání páté, v Antické knihovně čtvrté.
Přeložil Alois Otoupalík.