Studie zobrazuje jeden z dílčích politicko-ekonomických jevů poválečného období – pracovní migraci v socialistické společnosti. Sleduje problém na pracovním zařazení polských žen v podnicích někdejší ČSSR. Vychází z výzkumné teze, že dočasná „migrace“ byla formou a příležitostí k úniku žen z úloh, do nichž je tlačil komunistický stát – z úlohy matky, ale i z role dělnice. Zachycuje schopnost pracujících žen v rámci socialistického hospodářství využívat ve svůj prospěch manévrovací prostor, jenž se jim takto nabízel. Jejich práce a postavení „gastarbeitrů“ v totalitním režimu znamenaly totiž pro oba státy nejednu ekonomickou i ideologickou výhodu.

Ma základě Klípou prezentovaného výzkumu a jeho závěrů se ovšem domnívám, že byť toto pozadí mohlo skutečně hrát v daném fenoménu jistou roli, většina dělnic viděla ve svém pobytu v Československu hlavně příležitost k dosažení materiálního zisku při využití všech legálních i méně legálních prostředků včetně dočasných úlev a úniků. Přes tuto pochybnost však považuji Klípovu knihu za užitečnou a přínosnou, přinejmenším jako impuls k další diskusi k této problematice.
Josef Opatrný (Český časopis historický 2/2023)