Základem kritické edice je soubor čtyř hlasových knih, které vlastnil významný český humanista, literát a skladatel Jiří Carolides z Karlšperku (1569-1612). V tomto výjimečném bohemikálním pramenu renesanční hudby, dnes uloženém v Národní knihovně v Praze (sign. Se 1337), jsou ke dvěma tištěným antologiím motet italských skladatelů připojeny rukopisné přívazky s osmnácti převážně osmihlasými dvojsborovými skladbami motetového typu. Edici osmi z nich doplňuje Dialogismus rudolfinského hudebníka a skladatele Francisca Saleho, tiskem vydaný v Praze roku 1598.

Nápadným rysem všech těchto skladeb je možnost stereofonních prostorových efektů a zvukový kontrast čtyřhlasu a osmihlasu, který je zpravidla vyhrazen důležitému sdělení v textu. Tato moteta nebyla psána pro masu zpěváků - nejlépe znějí v malém komorním obsazení.

Carolidův rukopis zachycuje skladby v podobě, která umožňuje jejich doplnění z jiných pramenů nebo dokomponování při plném respektování jejich stylu. Vzhledem k mimořádné hodnotě souboru a minimální šanci na nalezení dvou až tří chybějících hlasů se editoři rozhodli skladby rekonstruovat. Tohoto úkolu se ujal Martin Horyna.

Publikace je uvedena kratší studií v češtině a angličtině, na kterou navazuje edice devíti motet (viz obsah). Ke každé skladbě je připojen podrobný bilingvní komentář s kritickým aparátem, edicí textu a výběrovou obrazovou přílohou.