Vlastimil Kybal (1880–1958), profesor FF UK, český historik, žák Jaroslava Golla, Václava Novotného, Josefa Pekaře, Josefa Šusty, Tomáše G. Masaryka, Františka Drtiny, československý diplomat, je protagonistou rozsáhlé a mimořádně podrobné pramenné monografie. Věnoval se dějinám středověku a novověku. Doktorát filozofie (1903) získal za práci O učení mistra Matěje z Janova. V roce 1906 studoval na univerzitách v Paříži a Bonnu. Mezi lety 1907–14 uskutečnil řadu badatelských cest do archivů v Anglii, Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Španělsku. Soukromé docentury dosáhl roku 1911, mimořádným profesorem UK byl jmenován 1918, řádným profesorem UK 1919. V letech 1920–39 působil v československých diplomatických službách v Itálii, Brazílii a Argentině, Španělsku, Mexiku – odtud pocházela i jeho manželka, mexická malířka Ana Sáenz y Aquilar. Druhou světovou válku i léta po ní strávil Vlastimil Kybal v exilu, působil na řadě amerických vysokých škol a univerzit.