Kniha se zabývá problémem výzkumu a vývoje v muzejnictví. Charakterizuje funkce muzea a roli muzeálního předmětu jako předmětu vědeckého zkoumání. Muzeální předmět je pojímán jako artefakt vytvořený člověkem v určité historické době, či jako předmět vypovídající o evoluci přírody. Muzeální předměty jsou fragmenty z určité doby. Z nich lze na základě vědeckého zkoumání formou vědeckého vysvětlení či výkladu vytvořit vědecký obraz o dané době. V knize jsou tyto dvě metody rozpracovány v podobě explanace formou subsumpce pod teorii a v podobě inovované metody výkladu.

Přínos knihy je především v tom, že definuje kritéria toho, co lze považovat za výzkum v muzejnictví. Publikace rozpracovává teorii řízení výzkumu a vývoje v muzeích na podmínky v ČR. S využitím Frascati manuálu podává kategorizaci základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a experimentální vývoje v muzejnictví a rozpracovává postupy, jak řídit vědecký výzkum. Pro zkoumání výstupů a výsledků vědecké činnosti vypracovává koncept "muzea jako vědecko-výzkumné jednotky". Jde o relativně nejucelenější statistický pohled na muzea v ČR. Poznatky z této analýzy jsou využitelné jak pro mezinárodní komparaci, tak mohou být zdrojem informací pro jiná interdisciplinární zkoumání. Kniha je završena několika případovými studiemi. Ty se zabývají vybranými problémy řízení výzkumu a vývoje v muzejnictví.