Architekt Jan Koula (1855-1919) patřil k čelným a umělecky nejvýznamnějším osobnostem české novorenesance. Jeho návrhářská tvorba zasahuje do různorodých oblastí uměleckého řemesla (sklo, keramika, dřevo, kov a šperk) a opírá se o hluboké teoretické znalosti získané studiem autentických pramenů a vlastní kresebné i fotografické dokumentace historických artefaktů. Koncepce monografie, určené jak odbornému publiku, tak zájemcům o umělecké řemeslo, národopis i obecnou historii, jsou vedeny úmyslem představit Jana Koulu jako jedinečného představitele české, národně orientované uměleckořemeslné tvorby, jako návrháře osobitě reagujícího na podněty novorenesačního stylu, ale současně i jako autora neodmyslitelně svázaného s výtvarnými projevy lidového prostředí doby doznívajícího 19. století. Publikace navíc představuje Jan Koulu také jako aktivního organizátora soudobých výstav, stejně jako muzejníka-kustoda historických a národopisných sbírek Národního muzea v Praze. Zvlášť je mapován Koulův blízký vztah k Plzni a plzeňskému muzeu, který následně vyústil v umělcově zásadním podílu na rekonstrukci plzeňské renesanční radnice a v realizaci její sgrafitové výzdoby. Podklady pro knihu jsou soustředěny z více než dvaceti muzejních i soukromých sbírek, obsáhlou textovou část doprovází více jak 400 vyobrazení, z převážné většiny dosud nezveřejněných.