Kniha Miloše Kučery je stejně jako jeho předchozí práce Rilkovy „Sonette an Orpheus“. Interpretace (a překlad) zaměřena proti patetizaci Rilkovy poezie. Také Rilkovy „Duineser Elegien“ přinášejí nejen nový překlad Rilkovy sbírky, ale především interpretaci a rozbor každého verše, včetně reflexí předchozích překladů a také výklad Jacoba Steinera.
Kučerovi nejde o to, přijít pouze s dalším novým překladem, ani pouze o to, vyrovnat se s dosavadní českou překladatelskou tradicí Duinských elegií, nýbrž o pochopem Rilkova duševního světa, jeho horizontů a ten pak jak obrovskou prací interpretační, tak zní vycházejícím vlastním překladem přiblížit českému čtenáři. Překlad obsažený na posledních 25 stránkách rukopisu (a tvořící tak zhruba pouhou jednu sedminu celého textu) tak představuje vyvrcholení intenzivní myšlenkové práce, která běžně zůstává čtenáři skryta a která - stejně jako v předchozí publikaci - obohacuje četbu překladu a především vnímání Rilkova básnického světa.
Z recenzního posudku: PhDr. Václav Maidl
Chceme-li proniknout hlouběji do Rilkových Elegií, pak tak nelze činit cestou jednoznačných výkladů, vždy musíme mít na paměti onu volnost, vzdušnost, programovou nepostižitelnost. Miloš Kučera ve svém rozboru Elegií upozorňuje na obtížnost interpretace Elegií, na to, že jejich výklady se mnohdy rozpadají v pouhé "komentáře ke slovům", že se interpretace někdy řeší "fantaskním, nepravděpodobným spásným nápadem, jak z toho ven". Takovému zacházení s textem se autor snaží vyhnout mj. tím, že se soustředí textově- imanentní hledisko, tedy přímo na text a jeho motivickou provázanost, na vnitřní jazykové a obrazové bohatství celku, nikoli na možné biografické či historické souvislosti. A co je obzvláště důležité: Miloš Kučera se důsledně věnuje formě, především metrickému, resp. rytmicko-deklamačnímu skeletu Elegií. V návaznosti na interpretační práci německého germanisty Jacoba Steinera je zde poskytnut podrobný vhled do stavby díla, autor tak zároveň konstruktivně reaguje na dosavadní překlady Pavla Eisnera, Jiřího Gruši, Jindřicha Pokorného, Jiřího Kosteleckého a Milana Suchomela.
(...)
Při zcela povrchním náhledu na Kučerův text by se mohlo zdát, že se jedná o jakési detailistické a suché akademické pojednání. Opak je však pravdou: autor velmi poutavým a poučeným způsobem nahlíží básníkovi pod prsty, rozkrývá stavbu jeho veršů, zaobírá se též možnými překladatelskými alternativami, jak je lze nalézt u výše zmíněných překladatelů. Činí tak svěžím, svižným a čtivým jazykem. A především: Výsledný překlad je přesný a zároveň literárně kvalitní.
Z recenzního posudku: Pavel Novotný
