V šesti baladicky laděných básních prokazuje Karel Šiktanc dokonalou znalost jazyka, cizelérskou práci se slovem i hlubokou imaginaci. Šiktancovy reflexe jsou tentokrát podbarveny venkovským koloritem, podmanivými obrazy z minulosti, jež svou krutostí mnohdy trhají srdce i Pánubohu. Básník osvědčuje smysl pro detailní vylíčení bolestných prožitků, které jsou sice zmírněny uhrančivým lyrickým tónováním, přesto však jejich naléhavost vystupuje na povrch dravou, nespoutanou a ničím neomezenou pronikavostí. A onen nevyzpytatelný orgán lidského těla se mezitím dál zabydluje v prostoru mezi mužem a ženou, ve starém domě, všude tam, kde znějí chvějivé lítosti, temné valy vzpomínek a lásky mají příchuť listopadu.