V básnické skladbě „Heinovské noci“ zachycuje Karel Šiktanc lidickou tragédii výsostnými výrazovými prostředky, které jsou zdůrazněny smyslem pro dramatičnost a bohatou metaforikou. Roku 1942 byla obec Lidice (nedaleko od Kladna, tedy v místech, kde autor prožil své dětství) německou brannou mocí srovnána se zemí a vymazána z mapy. Tuto brutální událost zpracoval Šiktanc zvukomalebným jazykem, umocněným pravidelným rytmickým taktem, přičemž základní téma je neustále vyvoláváno opakujícím se refrénem, v němž se v záměrném paradoxu objevuje i silný milostný motiv.