Josefa Minibergera lze bezesporu zařadit mezi naše významné zahradní architekty první poloviny 20. století, jehož dílo tvoří velmi plynulý přechod mezi tvorbou Františka Thomayera k meziválečné tvorbě Josefa Kumpána a Josefa Vaňka, ať po stránce stylu, použitých rostlin a materiálů, tak i částečně z hlediska časového. Z jeho projektů, které se týkaly ať soukromých zahrad či veřejných prostorů je dodnes patrná výrazná jednoduchost řešení, která plně korespondovala s konkrétní lokalitou a jejími podmínkami, ale také s funkcí daného objektu a potřebami zadavatele. Příkladná pečlivost vypracování dokumentace, a to především plánů, perspektivních pohledů, ale i pracovních náčrtů, rozpočtů, výkazů prací, aj., jen dokládá vysokou úroveň odborných znalostí a dovedností tohoto muže. Především teoretická a praktická znalost použitého rostlinného materiálu je až zarážející. Profesionální zájem o dendrologii dokládá spolupráce Josefa Minibergera s Dendrologickou společnosti v Průhonicích, ale také nelze v této souvislosti opomenout vliv osobnosti Leopolda Baťka. Je třeba zdůraznit, že Josef Miniberger měl velmi samotářskou a plachou povahu, která mu bránila být průbojnějším a daleko více se prosadit ve své době, což byl pravděpodobně následek jeho těžké duševní choroby, kterou prodělal v mládí. I přes tento handicap nám Josef Miniberger nepochybně zanechal velice zajímavé dílo. Monografie je rozdělená do dvou hlavních částí. První část se z dostupných archivních pramenů snaží zmapovat život a tvorbu Josefa Minibergera, druhá část je složena z výběru Minibergerových zahradních návrhů a projektů.