Po obecném výkladu neuróz autor dělí duševní poruchy na endogenní psychózy, psychosomatická onemocnění, funkční onemocnění a neurózy reaktivní, iatrogenní, psychogenní, noogenní a kolektivní. Výraz "noogenní neurózy" odráží Franklovo přesvědčení, že i problémy duchovního rázu či existenciální krize se mohou zdát zdrojem neurotických obtíží. Kolektivní neurózy zase znamenají neurotické poruchy typické pro ducha doby, v níž daný člověk žije.
V druhé části knihy autor představuje dvě hlavní metody léčby noogenních neuróz - logoterapii jakožto terapii vycházející z duchovních zdrojů a existenciální analýzu coby terapii zaměřenou na duchovní oblast a na osobní duchovní existenci.
Kniha je doprovázena mnoha kazuistikami.
Viktor E. Frankl (1905-1997) byl profesorem neurologie a psychiatrie. Je tvůrcem tzv. logoterapie a existenciální analýzy jakožto "třetího vídeňského směru psychoterapie", který se zaměřuje na hledání smyslu v lidském životě. Ve svých knihách Frankl mj. využil své zkušenosti vězně nacistických koncentračních táborů. V Portále vyšla jeho kniha Utrpení z nesmyslnosti života.