Kniha pojednává o předním představiteli brněnské muzikologické školy, který byl ve svých počátcích spjat s JAMU, na níž vykonával řadu funkcí od vedoucího kabinetu dějin umění až po proděkana hudební fakulty. Od počátku šedesátých let až do let devadesátých působil jako vedoucí muzikologického pracoviště brněnské univerzity, na němž vychoval řadu žáků a následovníků a které přivedl ke světově uznávané úrovni.

Kniha mapuje hlavní oblasti jeho tvůrčího zájmu, rozprostírající se od folkloristiky až po skladatelskou tvorbu Aloise Háby a Leoše Janáčka, kteří byli v centru Vysloužilovy pozornosti nejpodstatněji a nejdéle.