Malá města v Evropě ve dvacátém a na počátku jedenadvacátého století jsou v historickém výzkumu opomíjená. Problematika kulturního dědictví ve vazbě na rozvojové strategie je téma diskutované ekonomy více než historiky. Kolektivní monografie věnovaná fenoménu malého města, jež má v Evropě specifickou, byť regionálně velmi diverzifikovanou podobu, se zaměřila na problémy, které řeší ve druhé polovině dvacátého a v první dekádě jednadvacátého století. Města nevýznamná, uprostřed zemědělského venkova či na periferii metropolí, se snaží najít motivaci k překonání ekonomických a sociálních problémů. V pěti kapitolách knihy autorky a autoři sledují malá města v několika málo evropských zemích a analyzují, jak lidé, kteří o městech rozhodují, architekti a urbanisté, přemýšleli o městě a organizovali prostor malých měst. Jedna z cest, kterou města využívají, vede přes zhodnocení kulturního dědictví a jeho využití jako nástroje k motivaci svého rozvoje. Tito lidé chtějí upozornit na své město a učinit z něj centrum regionálního rozvoje. Způsob využívání kulturního dědictví je velmi rozmanitý, jak dokazují výsledky výzkumu badatelů různých oborů. V mezinárodním autorském týmu najdou čtenáři historiky a historičky, sociology, architektky i historika umění, kteří spolupracují v Evropské asociaci pro urbánní historii.

Práce vzniklá pod redakcí prof. Ludi Klusákové je monografií sestavenou z textů urbánních historiků, členů the European Association for Urban History, kteří se soustřeďují na problematiku malých evropských měst. V předkládané knize na vybraných příkladech řeší otázku vztahu kulturního dědictví a inovace.
Kniha obsahuje pět případových studií jednoho tuzemského a ostatních zahraničních autorů, které dobře korespondují s otázkami kladenými v úvodní kapitole napsané Luďou Klusákovou a Marie-Vic Ozouf-Marignier. Autorky se v ní mimo jiné vrací k významu malých měst v evropské kultuře a jejich vazbám na národní a nadnárodní společenské aktivity.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Zdeněk Uherek, CSc.