Publikace pojednává o stěžejních aspektech modernizačního procesu v katolické církvi.. Ten započal v polovině 16. století a jasnější obrysy získal počátkem 19. století, kdy se vymezoval základ vztahů mezi církví a státem. Proces urychlený revolučními událostmi, ke kterým došlo roku 1789 ve Francii, zasáhl postupně s větší či měnší silou celou Evropu. S novým rozložením sil ve společnosti se ovšem musela vypořádat i samotná katolická církev, uvědomující si nutnost důstojně se začlenit do nového evropského a světového řádu. Jednotlivé studie se tak zabývají nejen postavením církve v globalizovaném světě, ale také dalšími tematickými okruhy. Analyzován je tak např. vznik nových církevních řádů, úloha církvě v modernizující se spoelčnosti, nový přístup katolické církve k sociální otázce, vztah k marginalizovaným a pauperizovaným složkám společnosti, reakce na nebezpečí komunismu, nacismu apod.