S několikaletým odstupem od vydání skloňovací a stupňovací části dostává odborná veřejnost do rukou druhý díl historické mluvnice lužické srbštiny. První polovina svazku – časování – se opírá o standardní pomůcky lužickosrbské diachronie. Flexi praslovanských, prasrbských a novosrbských sloves ilustruje dvaadvacet paradigmatických tabulí s častými slovesy nepravidelnými a příkladovými slovesy pravidelnými. Do zvláštní složky flexe je vyčleněno kmenosloví, pojaté jako nauka o kmenových změnách. Podnětná je zejména druhá polovina knihy – slovotvorba. Tvoření slov zpracovala sorabistika dosud pouze synchronně – autor pro svůj výklad využil existující hornolužické a dolnolužické práce, slavistické publikace i etymologické slovníky jednotlivých slovanských jazyků. Významně doplnil několik nových starosrbských pramenů. Všechny historické doklady jsou opatřeny stránkovou citací, což pro příští badatele představuje snazší orientaci i prostor pro vlastní výklad jazykových jevů.

Ačkoli je historie lužické srbštiny z nejrůznéjších důvodů - například pro její výraznou kontaktologickou situaci nebo pro (s prvním ostatně zřejmě související) zachování a rozvinutí duálu - nadmíru zajímavá, a to slavisticky i obecnějazykovědně, souhrnné historické mluvnice lužické srbštiny se nám zatím ještě nedostalo. Proto je třeba velice ocenit, že dr. Richard Bígl pokračuje ve svém záslužném úsilí a po cenném svazku o vývoji lužickosrbského skloňování a stupňování (Praha: Karolinum 2013) teď připravil stejně cenný svazek o časování a slovotvorbě. Nechci na tomto místě neúčelné převypravovat obsah nové Bíglovy monografie, ale chci zdůraznit její značný význam i praktický přínos nejen sorabistický, ale také šíře slavistický.

Z recenzního posudku: doc. Mgr. Bohumil Vykypěl, Ph.D.