Monografie Jevištní tvar jako jedna z možných metod výuky češtiny pro cizince je prací lingvodidaktickou, vztahující se k vyučování češtiny jako cizího jazyka. Dala by se zařadit mezi metodické studie, jde o práci zaměřenou na doložení efektivnosti metody jevištního tvaru v jazykovém vyučování. Publikace je dělena do pěti kapitol, z nichž první tři jsou teoretické (stanovují se v nich cíle práce, formulují se výzkumná očekávání a hypotézy, metoda jevištního tvaru je zasazena do historického kontextu a do kontextu vybraných metod jazykového vyučování) a následující dvě kapitoly mají povahu výzkumnou (na výzkumných sondách se v nich ověřuje efektivnost dané metody).
Práce je založena na pedagogických zkušenostech a odborných znalostech autorky v češtině pro cizince i češtině jako druhém jazyce a je i vyústěním jejího dlouhodobého systematického zájmu o vybrané téma, jež představuje aktuální problém, a proto jeho zpracování považuji za velmi potřebné pro výuku českého jazyka u cizinců i učitelskou praxi v současném českém školství, v němž se počet žáků-cizinců stále zvyšuje.
Autorka se v předloženém textu zamýšlí nad způsobem, jak co nej vhodněji propojit kompetenci úzce jazykovou s jinými řečovými kompetencemi potřebnými pro komunikaci v češtině jako druhém jazyce z pohledu cizinců. Správně poukazuje na skutečnost, že se nejedná jen o pouhou znalost českého jazyka, ale i o schopnost adekvátně aplikovat jazykové vědomosti v konkrétní komunikační situaci a odlišném sociokulturním prostředí. Ve výuce češtiny pro cizince lze pak komunikační kompetenci plně rozvíjet např. prožitkovou metodou jevištního tvaru (dále MJT), tedy metodou úzce spjatou s divadlem, projektovou výukou, veřejnými prezentacemi apod. Z tohoto důvodu je ústředním tématem předkládané studie MJT, kterou podrobuje detailnímu rozboru, představuje její cíle a jednotlivé fáze, dokládá její účinnost, přičemž poukazuje na společné rysy a průniky s jinými lingvodidaktickými metodami.
(...)
Autorka velmi zasvěceně a na dobré odborné úrovni podává problematiku spojenou se začleňováním cizích státních příslušníků do českého komunikačního prostředí a poukazuje na důležitost výuky češtiny pro cizince jako společenské potřeby. Jasně a přehledně je zpracována jak část teoretická, tak i praktická.
(...)
Jádro práce tvoří její praktická část, kterou považuji za velmi zdařilou. Autorka v ní analyzuje způsob dosažení vybraných parametrů komunikační kompetence studentů-cizinců a dokládá efektivitu aplikovaných aktivit ve výuce češtiny pro cizince, přičemž prezentuje dvě výzkumné sondy realizované za účelem lingvodidaktické účinnosti MJT v souvislosti s jejím vlastním empirickým výzkumem. Kladně hodnotím, že autorka se akčního výzkumu ve sledované skupině osobně zúčastnila a pořídila k němu videozáznam, na jehož základě mohla dobře analyzovat a zhodnotit příslušné realizované aktivity. Dále oceňuji záměr sledovat posun frekventantů v rovině gramatické s cílem doložit lingvodidaktickou účinnost třetí fáze MJT.
Autorka v předkládané práci potvrzuje a dokazuje kvalitu své vědeckovýzkumné a pedagogické kompetence v oblasti výuky češtiny pro cizince. Fundovaně analyzuje a interpretuje lingvistická, didaktická a metodologická východiska vztahující se k výuce češtiny jako druhého jazyka, jež vedou ke zkvalitňování celého vyučovacího procesu. Podařilo se jí dokázat, že v oboru čeština pro cizince lze úspěšně rozvíjet nejen jazykovou kompetenci, ale i v širším slova smyslu pojímanou komunikační kompetenci metodou jevištního tvaru, která je v zahraničí zcela běžná, zatímco v českém školství se dnes využívá jen při výuce cizích jazyků, zejména angličtiny a němčiny.
Výsledky realizovaného výzkumu potvrdily, že využití jevištní tvorby je v současném českém vzdělávacím systému možné považovat za progresivní lingvodidaktický přístup při výuce češtiny pro cizince, neboť vede k osvojení češtiny jako cílového jazyka a k rozvoji široce a komplexně pojímané komunikační kompetence studentů-cizinců.
(...)
Obsah publikace významně přispívá k rozvoji výuky češtiny pro cizince v České republice a ke zvyšování kompetencí jejich pedagogů v oboru češtiny jako druhého jazyka, neboť vyzdvihuje základní principy jejího pojetí včetně komunikačního v českém prostředí v souladu s aktuálními požadavky dnešní doby na sdělnost, jazykovou správnost, výstižnost, slohovou vhodnost a vytříbenost jazykových prostředků. Zároveň přináší nové poznatky, čímž umožňuje nahlédnout do současného moderní rámce lingvodidaktického výzkumu a jeho aplikace v kontextu jazykového vzdělávání v českém školství.
Propracovaný text považuji za velmi užitečný materiál v oblasti výuky češtiny pro cizince, neboť může posloužit nejen vysokoškolským studentům, učitelům, odborným a veřejným pracovníkům, ale i ostatním uživatelům jazyka, protože je východiskem pro chápání češtiny jako druhého jazyka a jeho dynamiky, a tím i pro jeho praktické využití při vzájemné komunikaci.
Obsah studie přináší velmi cenné aktuální poznatky a závěry, které svým dosahem pro teorii a praxi vyučovaní češtiny u cizinců překračují český kontext a mohou přinést další výzkumné a edukační podněty nejen pro vyučování češtiny jako cizího jazyka v zahraničí, ale i dalších cizích jazyků.
Z recenzního posudku: doc. PaedDr. Jaromíra Šindelářová, CSc.