Je třeba si hned úvodem přiznat, že tato publikace by nespatřila světlo světa nebýt laických detektorových průzkumů, bohužel až na výjimky spojených s nezákonným a neodborným vykopáváním všeho kovového ze země. Je nade vší pochybnost, že amatérský detektoring, většinou divoký a nekontrolovaný, v posledních dvaceti letech podstatně změnil obraz metalického fondu archeologické pramenné základny, a to počínaje již eneolitem a konče až militáriemi 20. století. Jakkoliv by náhled na neprofesionální detektorové průzkumy prostou černobílou optikou jistě nebyl zcela objektivní, jejich impakt na historické vědy je výrazně ambivalentní a kontroverzní. Nesporným a tragickým rubem detektoringu je, že byly napáchány nenapravitelné a nevratné škody na movitém i nemovitém kulturně historickém dědictví.

Ani hrubým odhadem nelze posoudit, jak obrovskou újmu utrpěla pramenná základna, a to nejen ztrátou samotného mobiliáře, ale především únikem jedinečných informací o nálezových situacích a kontextech. Na druhé straně výsledky detektorových průzkumů paradoxně nastínily nečekaně obrovský objem kovové (převážně bronzové a měděné) industrie zejména doby bronzové, shromážděné především v klasických depotech. Zatímco od poloviny 19. století až do roku 2000 bylo na Moravě a v českém Slezsku známo 153 depotů doby popelnicových polí, z necelých posledních dvou desetiletí (2001-2017) zde máme registrováno na zhruba stovku nových depotů, objevených až na několik výjimek při detektorových průzkumech, převážně amatérských a nelegálních. Zde je nutno si uvědomit, že kalkulujeme jenom s těmi depoty, které byly předány sbírkotvorným institucím, popřípadě které byly nálezci postoupeny k odbornému zpracování či o kterých se podařilo získat alespoň nějaké informace. Kovových depotů objevených pomocí detektorů je nesporně mnohonásobně více, takže uvedená stovka nových nálezů představuje pouze pověstnou špičku ledovce.

Odmyslíme-li tedy neznámé, ale jistě majoritní množství detektorářsky objevených, nicméně zatajených či dokonce rozprodáním zase zmizelých depotů, zbývají nálezy, které jsou postoupeny archeologům k dispozici či dokonce optimálně skončí v muzejních sbírkách. Bohužel i tyto depoty zpravidla trpí degradací jejich vypovídací hodnoty, neboť jsou vytrženy z kontextu a až na výjimky bývají vyzvednuty bez alespoň základní terénní dokumentace. Přes evidentně převažující negativní dopady nelze detektoringovým výsledkům zcela upřít některé pozitivní reflexe. Vedle již výše zmíněného kvantitativního navýšení pramenné základny přinesly nové nálezy také informace kvalitativní hodnoty. Sem patří zpravidla dostatečně přesné topografické a prostorové údaje, které u starších nálezů často postrádáme. S tím také souvisí rozšíření teritoriálního výskytu depotů. Amatérský detektorový průzkum se neomezuje pouze na původní agrární oikumenu, probíhá napříč celou krajinou, takže kovová depozita jsou nacházena i mimo sídelní oblasti a na místech mnohdy obtížně přístupných a kde bychom je ani neočekávali. Cíleným detektorovým objektem se ale v prvé řadě stávají známé archeologické lokality, zejména pak výšinné polohy a hradiska. K markantním příkladům takových hradisek doby bronzové, hojně navštěvovaných detektoráři a v důsledku toho také nyní prakticky úplně demetalizovaných, patří např. Tabulová hora u Klentnice nebo Obírka u Loučky na Přerovsku. K takto postiženým lokalitám se bohužel řadí již také hradisko Réna u Ivančic, intenzívně laicky detektorované nejpozději od r. 2005. Z kovových nálezů zde takto učiněných se podařilo zpětně podchytit a pro oficiální sbírkové fondy získat tři jedinečné a spolehlivé depoty. Kromě nich bylo dodatečně pro muzejní sbírky anonymně poskytnuto množství vesměs fragmentárních měděných a bronzových artefaktů, jejichž nálezové souvislosti se ale nepodařilo dostatečně spolehlivě objasnit a není u nich známo, nakolik mohou pocházet z jiných depotů, či nakolik představují jednotlivě nalézané kusy. Nicméně společným jmenovatelem téměř všech těchto kovových nálezů je datování do mladší doby bronzové a tedy jejich nesporná souvislost s jedním ze sídelních horizontů hradiska.

Zpracování a vyhodnocení na Réně nově objevených depotů i ostatních kovových artefaktů je sice stěžejním cílem předkládané publikace, bylo ale samozřejmě třeba přihlédnout i ke staršímu nálezovému fondu, zejména metalickému. Je přitom ale nutno mít stále na paměti, že v této publikaci předkládaný stav pramenné základny není zcela jistě úplný a vyčerpávající a že bezpochyby existují amatérsky nově učiněné kovové nálezy, jednotlivé i hromadné, o kterých nemáme informace a které zůstávají utajeny u soukromých sběratelů. Navzdory tomu můžeme s ohledem na starší nálezy a zejména nově podchycené depoty hradisko na Réně s jistotou počítat k lokalitám s kumulacemi kovových depozit, což je právě v době popelnicových polí fenomén, kterému také bude třeba věnovat pozornost.