Publikace představuje dva významné dokumenty, jimiž se řídil chod biskupského semináře v Hradci Králové založeného roku 1706 a o sto let později rozšířeného o teologický institut. Jedná se o Institutio seminarii episcopalis Reginae-Hradecensis, stanovy semináře vydané roku 1766 biskupem Heřmanem Hanibalem Blümegenem, a dále o stanovy Institutum seminarii episcopalis Reginae-hradecii, sestavené roku 1802 biskupem Tadeášem M. Trautmannsdorfem.

Oba zkoumané dokumenty odrážejí požadavky tridentského koncilu na formaci kněží a jsou dokladem toho, že výchova a vzdělávání nové kněžské generace měla být a byla pro biskupy prioritou. Zkoumání těchto i dalších normativních pramenů může být dobrým východiskem pro poznání charakteru instituce a života v ní, byť si musíme být vědomi, že skutečný život se mohl od norem a ideálů leckdy a v lecčems lišit. Poznání formace diecézního kléru je velmi důležité pro sledované období, v němž kněz doprovázel člověka od kolébky k hrobu a měl nesporný vliv na způsob a kvalitu života většiny obyvatelstva.