Zpěv Jednoty bratrské je tradičně znám na základě kancionálů vycházejících z redakce Jana Blahoslava (1523-1571), které byly tištěny po celou druhou polovinu 16. století. Blahoslav publikoval také řadu teoretických spisů, díky nimž jsme o přístupu ivančického biskupa k hudební složce liturgie podrobně informováni. Ve stínu tohoto bohatého pramenného materiálu, který můžeme označit jako "známou tvář" bratrské hymnografie, stojí však starší či bratrskou cenzurou odmítnuté písňové soubory, o kterých toho víme jen velmi málo. Většina z nich se nedochovala, stopy po některých z těchto knih lze však najít v mladších pramenech nebo v doposud nedostatečně prozkoumaných archivních materiálech. Unikátními zástupci ztracené vrstvy (tj. jakési "druhé tváře") bratrského zpěvu jsou rukopisy, jež pořídil přední bratrský biskup a pozdější Blahoslavův oponent Jan Augusta (1500-1572) v době svého věznění na Křivoklátě.

Kniha si klade za cíl zmapovat tuto ztracenou či cíleně potlačenou vrstvu bratrského zpěvu. Vedle některých Augustových liturgických prací sem patří rovněž část bratrské rukopisné knižní kultury a řada zpěvníků české větve Jednoty vytvořených před přesunutím těžiště církve na Moravu (tj. před rokem 1550). Hlavní pozornost je však věnována liturgické a hymnografické reformě Jana Augusty, která ve své době představovala odvážný a komplexní reformační projekt, dějinnými okolnostmi takřka dokonale udušený.

Druhou část monografie tvoří edice rukopisu Registra piesní. Základem edice je rukopis uložený ve vídeňské Österreichische Nationalbibliothek. Jde patrně o autograf Jana Augusty datovaný rokem 1558, jenž čítá celkem 55 novodobě číslovaných folií. K edici je připojena rekonstrukce části hudební složky tohoto rukopisu, a to vánoční tropované sekvence Dieky již nyní vzdávejme, a podrobný soupis repertoáru Písní bratra Jana Augusty z roku 1562.

Kniha je doplněna rejstříkem osob a (polo)anonymních děl, rejstříkem textových incipitů a shrnutím v angličtině.