Kniha nabízí přehled vývoje výtvarné kultury na Iberském poloostrově od pravěkých počátků až po díla zakladatele moderního evropského umění Pabla Picassa. Koncepce knihy zohledňuje zejména její hlavní zamýšlené čtenářské publikum: od studentů humanitních disciplín – dějin umění, hispanistiky, historie nebo antropologie – až po zájemce o široce pojatou kulturní historii evropského Západu od Středomoří až po Atlantik.
Text jednotlivé artefakty vykládá v podrobném historickém a kulturním kontextu jejich vzniku. Důraz se klade na univerzální hodnoty i na nezřídka regionální rázovitost, včetně náboženské a profánní symboliky (křesťanské i muslimské) v rámci příslušných slohových projevů. Předmětem výkladu je zejména mimořádně bohaté tzv. Zlaté století (16.–17. stol.).
Kniha je rozčleněna do jedenácti kapitol, mapujících stěžejní díla architektury, sochařství, malířství a užitého umění. Formální i obsahová analýza a interpretace konkrétních děl sleduje průsečíky různých kulturních proudů a programové vazby jednotlivých tvůrců na mnohotvárně pojímanou a oživovanou tradici.
Předmětem celoživotního badatelského zájmu prof. Pavla Štěpánka je oblast umění Španělska a zemí Latinské Ameriky, v níž je považován za našeho předního odborníka. Recenzovaná kniha představuje první komplexní přehled dějin španělského umění v českém jazyce. Zabývá se uměleckými projevy na území Pyrenejského poloostrova, počínaje prvními jeskynními malbami až po secesní umění (modernismo) na přelomu 19. a 20. století v Katalánsku, kde v té době začíná svou uměleckou pouť i jeden z nejvýznamnějších umělců moderního umění - Pablo Picasso. Jednotlivé kapitoly chronologicky sledují vývoj umění v architektuře, sochařství a malířství (v několika případech také v užitém umění). Zvláštní důraz je kladen na umění tzv. "Zlatého věku" (tři kapitoly), kdy španělské umění zažívá jeden ze svých vrcholů. Publikace však nepředkládá pouze známá fakta a schémata, a vedle významných osobností jako jsou El Greco, Velázquez, Goya nebo Picasso, věnuje pozornost také u nás méně známým či neznámým umělcům, kteří ovšem sehráli ve vývoji španělského umění důležitou roli předchůdců, inspirátorů či pokračovatelů tradice. Vybrané kapitoly jsou věnovány rovněž vizigótskému, muslimskému, mozarabskému a mudéjarskému umění, platereskní architektuře nebo retáblu, který plnil ve Španělsku tři století roli "dynamického motoru" ve vývoji umění, včetně jeho pozdějšího specifického pojetí a funkce v architektuře španělských zámořských kolonií.
Je třeba vyzdvihnout snahu autora zasadit španělské umění do kontextu umění evropského, a především vymezit jeho originalitu vůči časově souběžným uměleckým projevům ve Francii, Itálii nebo Nizozemí. Autor poukazuje na fakt, že ačkoliv Španělsko přijímá a nechává se inspirovat mezinárodními styly, brzy si je v souladu s místní uměleckou tradicí přetvoří ve svébytný národní styl, jenž vychází mimo jiné i ze specifické historické situace na Pyrenejském poloostrově. Jako přínosné hodnotím také citace českých historiků umění k dané problematice (Max Dvořák, Kalista, Neumann, Volavka), které dokládají recepci španělského umění u nás.
Recenzovanou práci prof. Štěpánka pokládám celkově za zdařilou a v mnoha ohledech objevnou - komplexně interpretuje historii španělského umění, vymezuje jeho svébytnost a poukazuje na jeho v českém prostředí dosud nepojednané aspekty.
Z recenzního posudku: PhDr. Marcela Vrzalová Hejsková, Ph.D.
Profesor Pavel Štěpánek sepsal vysoce erudovaný a přitom čtenářsky přitažlivý přehled vývoje výtvarné kultury na Iberském poloostrově od pravěkých počátků výtvarných projevů až po díla génia katalánské secese architekta Gaudího a ikonického tvůrce moderního evropského umění malíře a sochaře Pabla Picassa.
Text, dokládající po všech stránkách mimořádnou erudici autora a jeho detailní - a nutno dodat, že v českém prostředí zcela ojedinělou - obeznámenost se starší i recentní odbornou literaturou k tématu španělského umění, vyrostl z autorova po desítky let trvajícího zájmu o téma a z jeho možností opakovaně studovat španělské památky in situ. Koncepce knihy zohledňuje její hlavní zamýšlené čtenářské publikum, totiž studenty humanitních disciplín v syntetickém záběru od hispanistiky, antropologie, dějin umění až po zájemce o široce pojatou kulturní historii evropského Západu od Středomoří až po Atlantik. Interes o odlišnou mentalitu obyvatel, tamní krajinu a architekturu, společenské obyčeje a kulturní a umělecké projevy civilizace Iberského poloostrova, podmíněné od středoevropského teritoria natolik odlišným historickým vývojem, se v českém prostředí ve 20. století ustálil přinejmenším od cestopisných črt Výletu do Španěl od Karla Čapka, fejetonů souborně prvně vydaných v roce 1930. Na rozdíl od Čapkovy pestré optikou nahlížené cestopisné mozaiky, zmiňující jen řídce vybraná umělecká díla a tvůrce (např. Francisca Goyu), se práce Pavla Štěpánka drží přehledné chronologické osy a jednotlivé artefakty vykládá v podrobném historickém a kulturním kontextu jejich vzniku s důrazem na jejich nezřídka komplementární regionální rázovitost i univerzální hodnoty, náboženskou a/nebo profánní symboliku a prostupné slohové projevy.
Metodologicky promyšlená koncepce obsáhlou látku rozčleňuje do celkem jedenácti kapitol, mapujících stěžejní díla architektury, sochařství, malířství a užitých umění. Obsahová analýza a interpretace konkrétních děl sleduje průsečíky četných kulturních proudů a programové vazby jednotlivých tvůrců jednou na mnohotvárně pojímanou tradici a její revivaly a echa, jindy jejich vyhranění směrem k technologické a obsahové inovaci.
Svorníkem stylisticky svrchovaně noblesně pojednaného textu je (i přes autorem přiznanou a vzhledem k účelu knihy zcela pochopitelnou převahu kompilativního přístupu) pojetí uměleckého počinu nikoli jako jednou provždy hotové a v době svého vzniku uzamknuté entity, ale jako "otevřeného díla", umožňujícího v interakci se svým divákem opětovně ožívat a emanovat nová duchovní poselství.
V závěru text doplňuje stručné shrnutí probrané látky a českému čtenáři předkládá užitečný výběrový soupis literatury k tématu.
Předložený rukopis, od svého prvního vydání v roce 1998 doplněný a revidovaný tak, aby obsáhl vše podstatné z aktuálního stavu poznání a výkladu rozmanitého příběhu španělského umění, představuje v českém jazyce jistě nadlouho jen obtížně překonatelnou původní práci o umění Iberského poloostrova.
Z recenzního posudku: doc. Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.
