Publikace se zabývá pro české umění 20. století důležitým, ale v určitých etapách buď dezinterpretovaným, nebo i podceňovaným umělcem, jako byl představitel Umělecké besedy Václav Rabas. Hlavním kriteriem vzniku knihy byla úvaha nad materiálností malířství, analýzou významu hnědi a hlíny v moderním umění. Tři eseje doprovázené reprodukcemi Rabasových krušnohorských krajin sledují z interdisciplinárního pohledu vztah krajinomalby a geologie, ikonografii tvaru a matérie (hlíny) v tvorbě malíře, i jeho stručnou biografie zaměřenou na kulturně historický význam umělce.