Jan Zábrana patřil k nejvýraznějším českým spisovatelům a překladatelům druhé poloviny 20. století. Komunistický režim mu až na malé výjimky umožnil publikovat pouze překlady, jeho vlastní tvorba zůstala do roku 1989 zcela ve stínu jeho rozsáhlého a uznávaného překladatelského díla. Teprve během devadesátých let minulého století, po rozkrytí celé jeho tvůrčí šíře, se v úplnosti ukázalo, jak pozoruhodně mnohostranným autorem Zábrana byl.
V prvním listopadovém týdnu roku 2015 uspořádal Ústav translatologie FF UK za podpory Ministerstva kultury České republiky konferenci s názvem Jan Zábrana: básník, překladatel, čtenář. Výstup z tohoto odborného setkání představuje stejnojmenná kolektivní monografie pod zkušeným edičním vedením Evy Kalivodové a Petra Eliáše, prezentující rozmanitost životní, překladatelské i literárně tvůrčí cesty Jana Zábrany. Esejistické i analytické stati řady přispěvatelů zvučných jmen doplňují vzpomínkové bloky Zábranových redakčních spolupracovníků, vstupy strážkyně básníkova odkazu Marie Zábranové a také ukázky prací nadějných Zábranových oborových pokračovatelů. Texty provázejí archivní dokumentární fotografie a reprodukce unikátních písemností osobního i pracovního charakteru.
Jan Zábrana (1931-1984) patřil k nej výraznějším českým spisovatelům a překladatelům druhé poloviny dvacátého století. Jelikož mu komunistický režim až na nečetné výjimky (detektivní trilogie a dětská knížka, jež Zábrana napsal ve spolupráci s J. Škvoreckým, a dvě básnické sbírky) umožňoval publikovat pouze překlady, zůstávala až do listopadu 1989 jeho vlastní tvorba zcela ve stínu jeho rozsáhlého a uznávaného překladatelského díla (přičemž jedna její poloha, totiž deníkové psaní, jež z velké části přiblížil dvousvazkový výbor Celý život /Torst 1992/, byla až do jeho předčasné smrti v roce 1984 neznáma i jeho rodině). Teprve na počátku 90. let, kdy postupně vyšly jeho básnické sbírky, povídky a už zmíněné deníkové zápisky, se tak v úplnosti ukázalo, jak pozoruhodným autorem Zábrana byl.
Mimořádně sugestivní, naléhavý, zaťatý, trpitelský výraz Celého života pak dal vzniknout jakémusi zábranovskému kultu, který v přítomné monografii výstižně popisuje Zuzana Šťastná: "Ve svých sedmnácti letech bych stěží našla ve své knihovničce ohmatanější knihu než Celý život - a také knihu, která by měla větší vliv na to, co jsem tehdy četla a o čem přemýšlela." Tento sentiment myslím sdílí nemálo čtenářů Zábrano vy knihy, včetně autora těchto řádků; nebude asi přehnané konstatovat, že Celý život přivedl k hlubšímu zájmu o literaturu (a umělecký překlad) nejméně dvě generace čtenářů. Jakýmsi pozdním plodem onoho kultu - a zároveň pokusem o jeho střízlivé kritické zhodnocení - byla konference "Jan Zábrana: básník - překladatel - čtenář", kterou uspořádal Ústav translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy za podpory Ministerstva kultury ČR ve dnech 6.–7. listopadu 2015 a z níž vychází kolektivní monografie Jan Zábrana: básník - překladatel - čtenář, sestavený Evou Kalivodovou a Petrem Eliášem.
Z recenzního posudku: Petr Onufer, Ph.D.
Zábranovský svazek, jehož editoři a také velká část autorů jsou spjati s Ústavem translatologie FF UK, je významným editorským počinem a není pochyb o tom, že pro svou mnohovrstevnatost, kterou dostává autorské a překladatelské mnohovrstevnatosti osobnosti, která jeho vznik inspirovala, má tu nej lepší šanci stát se knihou, která bude čtena a ceněna.
Více než dvacet příspěvků - spolu s pěti kratšími zprávami z překladatelských dílen - pokrývajících komplexní přínos Jana Zábrany české kultuře "nasvěcuje" Zábranovo dílo z různých zorných úhlů a různými metodami a tvoří celek, jenž je výstižným literárním a translatologickým komentářem zábranovské problematiky a průvodcem po ní v její šíři a bohatosti, aniž by přitom v čtenáři vznikal dojem, že k osobnosti a dílu Jana Zábrany již není co dodat. Kniha má naopak potenciál stát se spíše portálem k vlastnímu dalšímu objevování, ať už pro své čtenáře, jimž je některá část díla Jana Zábrany známa (ale - což je v tomto případě takřka nevyhnutelné - neznají jev celém rozsahu a se všemi souvislostmi), nebo pro čtenáře z mladších generací, kteří Zábranu teprve objevovat začínají. Chci v tomto smyslu ocenit jak původní záměr editorů takovýto svazek naplánovat a vydat, tak jejich konkrétní kvalitní realizaci tohoto záměru (s přispěním všech jednotlivých autorů kapitol do svazku zařazených).
Svazek prezentuje dílo a odkaz Jana Zábrany jako živý a bohatý celek, s nímž je možné a lákavé vstupovat do dialogu (a ukazuje způsoby, jak to dělat). Otevírá prostor, v němž se setkávají různé přístupy a metody translatologické a transolatologicko-literámí analýzy, a názorně ukazuje, jakou roli může překladatel v kultuře v nejrůznějších rovinách sehrát, byť pro své působení nemá nejlepší podmínky. Domnívám se, že kniha editorů Evy Kalivodové a Petra Eliáše má velký potenciál stát se pro generaci aspirujících překladatelů a translatologů důležitým referenčním bodem a inspirací, a přeji jí, aby tak tomu skutečně bylo.
Z recenzního posudku: Mgr. Renata Kamenická, Ph.D.
