Třetí z řady publikací, zaměřených na nizozemské umění od 16. po 19. století z oblasti Holandska, Flander a posléze Belgie, vstupuje na pole náboženské a do oblasti moralizující satiry. Jde o umělecké ztvárnění "historií" z oblasti starozákonní a novozákonní, s poukazem na ronění slz Matky Boží při oběti Spasitele za hříšné lidstvo. V moralizujícím kontextu navazuje příznačná nizozemská satira vycházející z příkladů Hieronyma Bosche i Pietra Bruegela staršího. Dotýká se lidských nepravostí, církev nevyjímaje. Kniha s bohatým obrazovým doprovodem se zaměřuje na umění ze světských, církevních a restituovaných šlechtických sbírek, nacházejících se nejen na hradech a zámcích, dnes rozptýlená i do regionálních a centrálních institucí, zejména do Národní galerie.