Kniha sleduje více než dvousetletou historii pěti studentských kolejí pražské univerzity (koleje Českého národa, Nazaretské, Litevské, Rečkovy a Laudovy). Postihuje různé aspekty svázané s jejich vznikem a fungováním v pozdním středověku a raném novověku. Analyzovány byly především okolnosti založení pražských studentských kolegií i jejich hmotné zabezpečení, správa i každodennost. Komparace okolností založení jednotlivých kolegií dokládá odlišné přístupy a částečně též zájmy jejich fundátorů a mecenášů.
Mám před sebou rozsáhlou a možno už úvodem říci, že zralou práci, která se doslova bytostně dotýká starších dějin Univerzity Karlovy. A protože jde o práci, která je vystavěna na původním pramenném materiálu, který byl dosud využit jenom do jisté míry, možno konstatovat, že její četba je v každém směru přínosná, přestože jako autorčiny předchůdce lze jmenovat V. V. Tomka, Z. Wintra, K. Beránka J. Petráně a další. Jde sice o období, které z valné části patří tzv. jednofakultní univerzitě, která se do značné míry ztrácí z horizontu středoevropských kulturních dějin, nicméně zůstává i nadále důležitým článkem české utrakvistické kultury uvedené doby.
Autorka si pro své téma připravila půdu širovým studiem literatury, a to nejen domácí, ale také cizí. Skoro by bylo možno říci, že tu jde o záběr až příliš široký, protože nám jsou představeny práce nejen z okolních zemí, ale i ze vzdálených teritorií Evropy západní. Nejen Francie či Anglie nebo Itálie, ale i Španělska a Portugalska. Jejich případný vliv na české poměry je sice nulový, nicméně není třeba tuto partii nějakým způsobem zkracovat, protože je s užitkem, když se takto dostane českému čtenáři možnost pohlédnout za "středoevropská humna".
Z recenzního posudku: emer. prof. dr. Ivan Hlaváček, CSc.
University jakožto specifický typ škol, poskytujících nejvyšší stupeň vzdělání a vznikajících v Evropě od konce 11. století, jejichž kontinuita přetrvává dodnes, vždy zaujímaly specifické postavení ve společnosti a zkoumání jejich dějin představuje velmi zajímavou součást historiografie. Specifická organizace universitního života, založená na společenství učitelů a žáků, žijících a studujících v kolejích (příp. burzách), a vycházející z rozčlenění na národy a fakulty, byla společná všem školám tohoto typu v rámci Evropy, což usnadňuje i vzájemnou komparaci, třebaže je nutno brát v potaz odlišnost místních podmínek a zejména dochovanou pramennou základnu. Totéž platí i pro nej starší středoevropskou universitu, která se sice stala předmětem zkoumání již mnohokrát, její studentské koleje, na něž zaměřila svou pozornost Mlada Holá, však na rozdíl od mistrovských collegií, především nejvýznamnějšího Karolina, dosud souhrnně a detailně zpracovány nebyly. Předkládaná práce, která je věnována jejich dějinám pro období středověku a raného novověku až do roku 1622, tj. do předání university jezuitům, tak tuto mezeru úspěšně zaplňuje.
Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc.
