Kniha se zaměřuje na prvopočátky tradice středověkých, latinsky a česky psaných herbářů bohemikálního původu. Představuje především první latinský herbář, sestavený známým pražským astronomem, matematikem a lékařem Křišťanem z Prachatic na konci 14. století, a sleduje jeho další, doposud zcela neznámou cestu v pozdější staročeské naučné literatuře.

Na základě studia desítek středověkých rukopisů odhaluje u řady staročeských lékařských textů nové souvislosti, vedoucí v konečném důsledku ke značně odlišnému obrazu Křišťana z Prachatic jakožto spisovatele-lékaře, než jaký česká literární historie uplynulých dvou staletí tradovala.