Kniha Barbarská Evropa představuje jedinečný pokus o vykreslení kořenů moderní Evropy. Autor v ní syntetizujícím způsobem zkoumá formování "barbarské Evropy" v období od 6. do 11. století. Na základě právních pramenů, především tzv. barbarských zákoníků, konstruuje koncept dynamicky se rozvíjejícího světa raných Germánů a Slovanů. Prostřednictvím mistrných analýz ukazuje, jak se germánský a později i slovanský svět měnily pod vlivem reziduí antické kultury a římského práva. Důraz přitom klade na osobitý život zvykového práva, jež v jednotlivých germánských kmenech postupem doby získalo kodifikovanou písemnou podobu. Formování barbarské Evropy přitom pojímá jako mnohovrstevnatý střet mezi římským individualismem a germánským kolektivismem, jenž v mnoha ohledech bránil rozvoji klasických feudálních vztahů a svébytné panovnické svrchovanosti. Na mnoha příkladech ale zároveň dokazuje, že onen vyhraněný kolektivismus během staletí přece jen získával značné trhliny, jež ve svém důsledku vedly k hluboké sociální diferenciaci původně svobodného obyvatelstva, v němž větší roli než majetek hrála příslušnost ke kmenovému společenství.