Kniha se zabývá strategií nepřímého nátlaku v mezinárodních vztazích, která předpokládá interakci tří odlišných aktérů. Ačkoliv státy tuto strategii poměrně často využívají pro dosažení svých cílů, nepřímý nátlak je v akademické literatuře doposud neprozkoumaným fenoménem. Autoři knihy poskytují důkladné konceptuální vymezení tohoto typu třístranných strategií, jejichž využití zkoumají na řadě historických případů, od antického Řecka po současnou krizi na Ukrajině.

Zatímco o přímém vojenském nátlaku existuje v rámci bezpečnostních a strategických studií řada vědeckých prací, zejména hodnotících dobu studené války a bipolarni soupeření mezi USA a tehdejším Sovětským svazem a jejich spojenci v kontextu vzájemných nekonvenčních a konvenčních hrozeb, problematice nepřímého nátlaku se až na několik málo výjimek již taková pozornost nevěnuje. K překonání této mezery má proto důkladné vědecké studium strategie nepřímého nátlaku značný význam. Ten je dán především výjimečností používání této strategie ve srovnáí s přímou formou nátlaku, motivací cílového aktéra ke změně jeho chování a častým používáním této koncepce v současnosti i v různých historických časových údobích. Důležitost jejího poznávání z různých úhlů pohledu narůstá zejména s přihlédnutím k nezbytnosti přijímat specifická politická doporučení pro příslušná národní a mezinárodněpolitická a bezpečnostní opatření a rozhodnutí, která pochopitelně nelze efektivně zvolit bez důkladného rozboru dané koncepce vztahující se k určitému případu. Autoři současně poukazují na nutnost pokračovat v daném výzkumu a v této souvislosti vytyčují některé další možné směry. Mezi ně řadí např. problematiku klíčových faktorů přispívajících k úspěchu dané strategie, avšak současně potřebu studovat empirické příklady jejích neúspěchů. Zaměření obsahu publikace, v rámci její teoretické a případové části, je proto velmi přínosné a splňuje autorský cíl, avizovaný v úvodu, tj. přispět k vědecké debatě o vojenských nátlakových strategiích a poskytnout čtenáři empirický popis použití nepřímého nátlaku v dějinách.
Posuďte text z hlediska vhodnosti teoretických východisek a metodologických postupů.
Autoři při svém vědeckém výzkumu v teoretické první části knihy, na kterou navazuje šest případových studií, vycházeli z poznatků získaných studiem nátlakové problematiky v pracích předních zahraničních vědců (Thomas Schelling, Daniel Byman, Matthew Waxman, Patrick Bratton, Alexander Georg aj.). Kromě pojednání o otázce všeobecného nátlaku, věnovali pozornost především nepřímému nátlaku se třemi aktéry, z nichž důležité místo sehrává úloha prostředníka. Pro svůj výzkum a studium koncepce nepřímého nátlaku autoři zvolili strukturovaně zaměřenou komparativní metodu, jako jedno z hlavních teoretických východisek a metodologických postupů. Porovnání odlišností přímého a nepřímého nátlaku, stejně tak jako stanovení tří druhů nepřímého nátlaku a vymezení jejich zvláštností, umožnilo autorům určit hlavní výzkumné otázky a analyzovat nátlakovou dynamiku v reálném kontextu. K názornosti fungování zmíněných tří druhů nepřímého nátlaku a interakce mezi jednotlivými aktéry autoři vhodně využili grafické zobrazení, což přispívá k lepší čtenářské orientaci v dané problematice. Své teoretické výstupy autoři příkladně dokumentují na výše zmíněných případových studiích, které probíhají v různých jedinečných dějinných konfliktních událostech. Časově a místně jsou odlišné a co do charakteru zájmových aktérů těžko srovnatelné. Nicméně všechny zdařilým způsobem demonstrují výše uvedené tři druhy nepřímého nátlaku, což usnadňuje odhalit jejich odlišnosti.

Z recenzního posudku: JUDr. Miroslav Tůma