Publikace je dvojjazyčná a obsahuje souhrn poznatků dlouholetého studia/poznání dějin krušnohorského sklářství. Krušné hory, které byly v minulosti historickým bádáním opomíjeny, nepochybně patřily ve středověku k nejvýznamnějším sklářským regionům Čech. Jasně to dokládají výsledky systematického archeologického výzkumu středověkých skláren ve východní části českého Krušnohoří. Jeho počátky i průběh byly úzce svázány s likvidací následků ekologické katastrofy, která v 70. - 80. letech minulého století postihla tamější porosty. Systematické povrchové sběry i záchranné výzkumy prováděné odborníky z mosteckého archeologického pracoviště (dnešní ÚAPPSZ Čech, v. v. i.) přinesly množství nálezů, z nichž některé byly do té doby zcela neznámé. Především to byly pomůcky a nářadí používané skláři při výrobě i zpracování skla (pánve, pánvičky, chladicí hrnce, formy na předfukování ad.).

Tři počáteční kapitoly publikace obsahují kromě stručné charakteristiky domácího bádání o sklářství na české straně Krušných hor v období vrcholného středověku také nástin různých druhů pramenů nehmotné povahy využívaných při studiu tohoto řemesla (prameny písemné, ikonografické a kartografické). Jádro publikace tvoří čtvrtá kapitola zahrnující prameny archeologické. Jsou v ní slovem i obrazem prezentovány dosavadní výsledky jak klasických povrchových průzkumů a netradiční geofyzikální prospekce, tak též plošných výzkumů sklářských center výroby. Zhodnocení získaných hmotných pramenů, včetně terénních a topografických zjištění, přinášejí čtyři následující kapitoly. V těchto jsou předloženy nové přesnější poznatky o podobě i sortimentu domácích skláren, o vývoji sklářských technologií (byly rozpoznány lokality s primární či sekundární výrobou skla) a také o organizaci výroby, která probíhala v 6 samostatně fungujících výrobních okruzích situovaných do blízkosti dálkových cest.

Archeometrický výzkum slitků tavenin i zlomků výrobků umožnil navíc rozpoznat chemické i fyzikální vlastnosti skel vyráběných v tamějších sklárnách. Přírodovědné analýzy prokázaly, že tak jako v jiných středoevropských sklárnách i v krušnohorských centrech převažovala výroba skla podle receptur založených na draselných surovinách. Vzácně byly zaznamenány též i jiné chemické typy, které lze považovat za doklad snad více či méně vědomého experimentování středověkých sklářů.