Klasické dílo známého kostnického profesora anglistiky a literární vědy ukazuje v historické i systematické perspektivě dvě klíčové kategorie zakládající literaturu. V pozadí stojí otázka, zda mají fiktivno a imaginárno charakter antropologických konstant, díky nimž lze získat náhled na základní lidskou potřebu představivosti.
Iser chápe literaturu jako zrcadlo, jako nástroj lidského druhu k sebepřekračování a k poznávání světa. V této knize podává výklad svého pojetí literární antropologie, které přesahuje tradiční hranice kulturní či filosofické antropologie.